Poté, co oba mladí milenci spáchali sebevraždu, si oba znepřátelené rody uvědomí, jak je jejich nenávist hloupá a zbytečná, navíc s krutým a tragickým důsledkem. Dojde tedy k usmíření rodin Monteků a Kapuletů, ale pro Romea a Julii je již nenávratně pozdě.

V. část – Usmíření
*
Kapuleti, Montekové,
byli vždycky jen sokové.
A jak jedni, tak i druzí
byli svědky této hrůzy.
*
Až po jejich smrti zjistí,
že kvůli té nenávisti
zemřeli dva mladí lidé.
„Skončeme s tím! Co nám zbyde?“
*
A takhle si sklidili
to, co taky zasili.
Všichni víme, jaká cena
byla za mír zaplacena!
*
Cožpak pozdní lítost smyje
temné stíny tragédie?
Žádné slzy, milí zlatí,
jim životy už nevrátí…
*
Z těch důsledků dodnes mrazí.
Pokud pochopení schází,
a když ještě ke vší smůle
chybí také dobrá vůle,
zbytečné jsou všechny spory
tam, kde není dost pokory.