Politici obecně (nejen čeští) mají v oblibě kumulování všemožných (i nemožných) funkcí. Navenek se tváří, jak dělají záslužnou činnost pro dobro občanů a státu, ale všichni dobře víme, že jim jde hlavně o blaho své vlastní a především o obsah peněženky. Peníze jsou – jak jinak – až na prvním místě. A najednou sílí hlasy, že by se někteří političtí supermani, kteří zvládají práce za deset (dle seznamu všech zaměstnání, jež údajně vykonávají), měli některých funkcí vzdát. Jenže ono by to znamenalo snížení příjmů, a to bolí. Někteří se svých funkcí opravdu možná vzdají, ovšem těch neplacených. Je zábavné sledovat, jak se na dotaz, v jaké funkci skončí, kroutí ti, co by chtěli být poslanci a hejtmany zároveň …

Sběratelé funkcí

Běžný český politik

toho hodně zvládne,

protože má „schopnosti“

vpravdě mimořádné.

*

Ten, kdo se stal součástí

české politiky,

ten má všude, kde to jde,

samé vlivné styky.

*

Kam může, tak vecpe se-

rada, výbor, komise …

Ono to krom konexí

slušné prachy přinese.

*

Má kontakty tam i tady,

je člen každé správní rady.

Údajně to všechno zvládá.

Údivem všem čelist padá.

*

Musí sedět v představenstvu

spřátelených firem,

aby sobě i jim zajistil

zaručený příjem.

*

Radši nikde neuvádí,

kolikrát kde vůbec byl.

Bylo by to nízké číslo,

tak aby se neztrapnil.

*

Tohle nutně vyvolává

„marginální“ otázku:

Jakpak může jeden člověk

zvládat tolik úvazků?

*

Všechno zvládat, všude sedět,

na své vlastní blaho hledět,

přitom zájmy státu hájit.

Na to může jeden stačit?

Kdyby všechno stíhat chtěl,

rozkrájet by se musel!

*

Novináře nevítá

politická elita.

Proč pisálci nejsou zvaný

mezi české „supermany“?

*

Všichni víme, jak to bylo.

Politikům se líbilo

moci svou moc uplatnit,

co nejvíce funkcí mít.

*

Když o někom zjistí to,

veřejnost se zlobí.

Potom jméno hříšníka

vždy titulky „zdobí“.

*

Pročpak příklad uvádět?

Všichni víme mnohé hned.

*

Jak může mít funkcí tolik,

přitom není workoholik?

Tváří se, že je bez viny,

všichni vědí, jak je líný.

Proč se po příčinách ptát?

Prostě jen má prachy rád.

*

Nelze sedět jedním zadkem

na tolika židlích.

Za to by měl ten lump sedět

čertovi na vidlích!

*

Místo toho, aby pořád

po penězích bažil,

si zaslouží, by se v pekle

nad plamenem smažil!

*

Když ve vládě náhodou

někdo rázně řekne:

„Budem jednu funkci mít!“,

politik se lekne!

*

„Jak se to zas dozvěděli?

Tohleto je fakt v prdeli…“

„Je to zapeklitá věc.

Být hejtman, či poslanec?“

*

V politice nikdy není

situace bez řešení.

„Věnuj se svým funkcím skrytě,

ať veřejnost nevidí tě!“

*

Značné šance vždycky skýtá

voličova naivita.

Vždyť politik nepochybí,

když vysloví plané sliby.

*

„Co chci, můžu slibovat,

tomu ovcí stádu.

Je jim hovno do toho,

co si kde nakradu!“

*

„Támhle třeba církvím se

miliardy vrací.

Proč veřejnost vzteká se,

když se v státním rozpočtu

„pár drobných“ poztrácí?“

*

Tak co s touto situací?

Řešit ji defenestrací!

Všechny z oken vyhodit,

třeba by byl chvíli klid …