Existuje jedna kategorie časopisů, která mě svým způsobem irituje. Mám na mysli tzv. ženské časopisy. Vadí mi na nich jejich zoufale nudný a jednotvárný obsah nevalné kvality (móda, sex, recepty, diety, občas „příběhy čtenářek“ vymýšlené redaktorkami). Diety, resp. články o nich, jsou ty nejotravnější. Na jaře se, milé čtenářky, dozvíte, že máte držet dietu, abyste zhubly do plavek. Na podzim vám budou dělat chutě recepty na vánoční cukroví a hned po Vánocích to začne nanovo – diety. Celý příspěvek
Diety
Napsat komentář
Vysokoškolský titul je v České republice stále vnímán jako něco prestižního, solidního, snad i jako záruka, že jeho nositel je tzv. slušný člověk. To vše navzdory tomu, že jak po revoluci výrazně stoupl počet vysokých škol, zvýšil se výrazně i počet těch, kteří se honosí nějakým titulem. Zadarmo to však není, studium každé školy obnáší několik let větší či menší dřiny. Někteří vykukové a vynalézavci však přišli na způsob, jak si vážený titul opatřit bez toho, aniž by trávili léta ve školní lavici. Raději trávili čas v lavici poslanecké… 
Že tyto dvě profese uvedené v titulku budou jen obtížně hledat společnou řeč, je jasné. Více
Mít domácího mazlíčka, nejlépe psa, by chtěly asi všechny děti. Mít psa v dnešní době ale není jenom způsob, jak si zajistit pomocníka na hlídání majetku nebo společníka pro starší či osamělé lidi. Dnes si kdekdo pořizuje psy proto, aby mohl svému okolí ukázat, že na tu či onu drahou, momentálně módní rasu má peníze. Nebo ještě hůř, pořídí psa jako hračku dětem, které po nějaké době omrzí. Vždycky jsem ale zastávala názor, že pes je 
Jak by to s novou vládou sice mohlo, ale rozhodně nemělo dopadnout… 
Dlouho se o ní mluvilo, ještě déle se o ní jednalo, až nakonec navzdory všem předpovědím přece vznikla. S jejím jmenováním se pojí očekávané překážky, ale ty se snad povede překonat. Teď je na členech nové vlády, aby předvedli, co v nich je a nakolik byly všechny předvolební sliby plané. 
Něco jako láska na celý je často jenom iluze vytvořená kvůli přehnanému sledování romantických filmů, naivních nekonečných seriálů a čtení červené knihovny. Statistika je neúprosná: polovina manželství skončí nevyhnutelně rozvodem. 
Všichni známe takový ten druh lidí, kteří se vyznačují velkou výmluvností, ale pramalou chutí přejít od slov k činům. Mnoho takových se živí např. politikou. 
V poslední době bulvár s gustem popisuje aférky a skandály jistého miliardáře, který se nestyděl za to, že vedl dva paralelní vztahy. Ono na tom nic až tak skandálního není, dělá to tak mnoho mužů. Tím netvrdím, že je to správné, jen je legrační, jak se z celkem banální záležitosti dělá nafouknutá bublina. 
Všechny texty, které následují, byly vytvořeny ještě před volbami, v době vrcholící kampaně. Že je velmi obtížné dělat reklamu nečemu už z podstaty poněkud nedůvěryhodnému, neoblíbenému a značně pochybnému, jako je politická strana, je jasné. Ostatně snad neexistuje politická strana (tedy z těch, které mají/ měly šanci získat více než 5% hlasů nutných pro vstup do sněmovny), na níž by novináři nevyšťourali nějaký skandál, průšvih, která by ve svých řadách neměla někoho, kdo se nějak znemožnil nebo dokonce páchal nezákonnou činnost. Propagujte subjekt, který prostřednictvím různých hesel a slibů tvrdí, jak chce všechno konat pro občany a pro dobro této země, přičemž o něm všichni vědí, že primární jsou ekonomické zájmy členů strany nebo osob na ně napojených. Stručně řečeno, jde o koryta, peníze, moc a vliv. Jako pokaždé. Nic nového pod sluncem. Není tak vůbec divu, že výtvory vzniklé v rámci kampaně jednotlivých stran byly více či méně nudné, málo zdařilé, neoriginální až hloupé, někdy i trapně dvojsmyslné až vulgární. A to všechno s vědomím, že relativně úspěšné strany dostaly část peněz za kampaň a další s volbami související vynaložené náklady zpátky. Čím více hlasů, tím vyšší příspěvek od státu z peněz daňových poplatníků. Jak taky jinak, že. Básně nemají za cíl někoho konkrétního urážet, utahují si (skoro) ze všech. Ne však z těch, kteří měli tak nevýraznou kampaň, že jsem ji vůbec nezaznamenala.