Staněk je ministr kultury za socdem a je neschopný. Patrně z donucení podal na konci května demisi. Prezident ji odmítl přijmout, ač je to dle Ústavy jeho povinnost. Premiér na něj odmítá podat ústavní žalobu. Zeman dál dělá naschvály, nikdo se mu nestaví na odpor a s premiérem a šéfem socdem Hamáčkem donekonečna vedou nesmyslná jednání o ničem…   Sociálním demokratům dochází (pokolikáté už?) trpělivost. Babiš tvrdí, že si celou záležitost musí vyřešit socdem, které se prezident neúnavně mstí za to, že ho kdysi nepodpořila ve volbě. Přitom podle Ústavy prezident odvolává a jmenuje ministry na návrh premiéra. Jenže Zemanovi se nelíbí navrhovaný nástupce Staňka Michal Šmarda. A když už Zeman slíbil, že Staňkovu demisi do konce července (!) přijme, je víc než jasné, že odmítne jmenovat Šmardu. Jak z toho ven?

Hamáček a Babiš z Lán
vzkázali, že není plán.
Prezident je tvrdohlavý,
obstrukce ho dělat baví.
Schůzka na nic nebyla:
pro zábavu senila.
Na ústavu zvysoka.
Jako drátem do oka…
Co bude dál? Padne vláda?
Zde je drahá každá rada.

Socdem, ta je prokletá.
Bureš s nimi zametá,
drzost dědka nezná míru,
s Ústavou je dost na štíru.
Hamáčka maj vesele,
„překvapivě“, přátelé,
oba místo papíru
na vytření p**ele…