Sousedské vztahy v paneláku mohou být všelijaké. Různé spory nejsou nijak výjimečné. Drtivou většinu z nich tvoří něčí hlučnost, ať už skutečná, nebo domnělá. Někomu vadí i to, že někdo v nocí chodí po bytě nebo po desáté večer spláchne záchod, jiného ruší psi nebo děti, případně hlasitá hudba nebo Šlágr TV puštěný na „plné pecky“, protože postarší obecenstvo přece jenom už tak dobře neslyší … Nechci rozebírat (ne)oprávněnost různých sporů a stížností. Pravda je, že někdy mohou být docela absurdní až komické.

„V osm večer luxovat?

To myslíte vážně?“

(… se tě, dědku, budu ptát…)

Přišel soused kverulant,

zatrhl to rázně.

*

Tenhle dědek protivný

jen u bedny kyne.

Zato bába vypadá,

jak když hlady hyne.

*

„Co to zase vrtáte,

že nám pokoj nedáte?

Na návštěvě máme dítě,

po obědě musí spát,

a vy si tu dovolíte

přes poledne hluk dělat!“

(Pro změnu si tentokrát

přišla bába stěžovat).

*

Bába píše „anonymní“

se stížnostmi dopisy.

Nikoho to nezajímá,

proto, bábo, trhni si.

K čemu pořád si stěžovat,

ostatní s tím otravovat?

*

Ráda bych jen připomněla:

každý občas rámus dělá.

Nelze zcela zticha být,

když chci něco opravit

(nesmím rušit noční klid).

*

Jakékoliv bouchání

jim hned hrůzu nahání.

Co snad jako naschvál zdá se,

je bohužel nutná práce.

*

Hlukem ruším, jen když musím.

Rozhodně to často není.

Co mít trošku pochopení?

Proč by lidi dělali

si zbytečné naschvály?

*

Celé to jen dojem budí –

stěžují si, neb se nudí!

Proto na vše, co se dělo,

stěžovat si se jim chtělo!