Glosa k dobře známé „aféře“ s údajně vypnutým mikrofonem.
Trable s funusem
Rusnok a major Picek,
za stolem se usadili,
do křesel si sedli,
a v domnění, že jsou sami,
tento hovor vedli.
°
Nebyli dost opatrný.
Nevědí, že mikrofony
stále ještě běží.
Jenom sáhli po chlebíčcích,
co na stole leží.
°
„Takže umřel Mandela.
No, co s tím kdo nadělá.
Na pohřeb bych mu měl jet,
rozhodnout se musím hned.
°
Být premiér je řehole.
Furt jen práce, no ty vole.
Jenže se mně vůbec nechce,
v Africe je vedro přece.
Ach, Mandelo, trhni si,
dyť já jsem už v demisi!“
°
„A co takhle Milan Štěch?“
„Ten by tam byl na posměch.“
Nejsem dalek víře:
v JAR znají jen Čechy dva –
Havla a Krejčíře!“
°
„Co kdyby jel Pecina?“
„Koho funus zajímá?
Vždyť, příteli Rusnoku,
střílíš jména od boku!“
°
„Miloš je prý nažhavený.“
„Na funuse sranda není.“
„Nápad poslat Miloše
radši zahoď do koše.
°
Kdo by ho tam asi hlídal,
kdyby se tam přesto vydal?
Milošovi po ránu
padá hlava na stranu.
Radši bych ho doma nechal –
dálka, schody, vedro – úpal…
°
Taky myslím, že tam hrozí,
že by zase chytnout moh
ty svý divný virózy.
Co kdyby ho napadlo
zakopnout o letadlo?
°
Všude samí novináři,
co nevinně se jen tváří.
A pak honem přiskočí,
každý trapas natočí!
To nemůžem dovolit.
To by zas byl netu hit!“
°
„To já bych tam poslal
Milošova čokla.“
„Ty historky o psí vině
se jenom tak vypráví.
Každej přece dobře ví,
že narazil do skříně!“
°
A tak Picek s Rusnokem
se s tím vůbec nemažou,
přesto vybrat náhradníka
stejně nedokážou.
°
(Až pak pošlou Kohouta.
Prý ho pohřeb upoutá.)
°
Ve dveřích se mihne ruka.
Někdo ťuká na Rusnoka:
„Usmějte se na kameru!
Tamhle, přímo do záběru!“
°
Pro Rusnoka jsou to muka.
„Ty, diváku, přistup blíž,
ať to dobře uslyšíš!“
°
A potom, když ňáký server
tu nahrávku získal,
Rusnok zuří: “Kterej
póvl novinářskej
zase tohle spískal?
°
Nahrávkou se lidi baví.
Jenže tu jde o pohřeb,
a ne o oslavy!
Diváci jsou veselí.
To je vážně v prdeli!
°
Tahle žumpa novinářská,
ta to teda vede!
Nemá žádné zábrany v tom,
co komu vyvede!
°
Ty hovada novinářský,
ty mě vážně serou.
Obyčejný rozhovor
jak senzaci berou!
°
A ten, co to zveřejnil,
to byl taky pěknej šmejd.
Když to bylo soukromý,
měl to, sakra, nechat bejt!
°
A ostatní pisálkové,
ti mě serou taky.
To jediný, co dokážou,
je napsat keců mraky!“
°
Tohle s sebou zásadní
poučení nese:
Na všechno, co vlivní plácnou,
se novinář třese.