Zpoždění může zkomplikovat jakýkoliv výlet. To mi hrozilo včera při cestě do polské Wroclawi, ale nakonec to dopadlo ještě docela dobře. Trpaslíci uvedení v básni jsou tamní turistickou atrakcí. Jedná se o drobné sošky rozmístěné porůznu především v historické části města.

Na výlet nás jezdit baví,

chtěli jsme jet do Wroclawi.

Moc jsem se s tím nepárali,

skoro přímý vlak vybrali.

*

Mraky – cáry vodní páry.

Meteorolog prohlásí,

že se jistě vyčasí.

Žádný není dešťový,

jak z radaru přesně ví.

Počasí se vydařilo,

něco se však pokazilo…

*

Ale jaké překvapení?

Zase máme mít zpoždění.

Prý na trati opravy.

Čekání mě nebaví.

Uplynula značná chvíle,

než jsme dojeli do cíle.

*

Na nejvyšší věž kostela

vede asi 300 schodů.

Ještě pár a už tam budu.

Přede mnou je Wroclaw celá,

a člověk se jenom diví,

zírá z ptačí perspektivy

na náměstí, na ostrovy.

Je to pohled jiný, nový.

*

Dřív náměstí navštívit?

Či na ostrov Tumski jít?

Všude v centru trpaslíci

s malou špičatou čepicí.

Pro polštiny neznalé –

zde jim říkaj „krasnale“.

Zkrátka výlet pěkný byl,

pak se odjezd přiblížil.

*

Cesta zpátky – znovu totéž.

Zas zpoždění – no to potěš!!!

Tohle hloupé dejá vu

z železniční dopravy

se mi vždycky vybaví,

když vlak náhle zastaví.

*

Únavou a nudou zívám.

Nejede lokomotiva.

Co tam mají za závady,

s čím si asi neví rady?

Co fungovat nechtělo?

A pak se to rozjelo…

Uplynula dlouhá chvíle,

než jsme dojeli do cíle…